towers of sparks

by tupolev

/
  • Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality download in MP3, FLAC and more.

     €5 EUR

     

  • Buy Disc

1.
03:28
2.
02:32
3.
4.
5.
6.
02:54
7.
02:07
8.
07:04

about

visit tupolev here:
tupolev.klingt.org
www.facebook.com/pages/tupolev/115888975119014
www.valeot.com/tupolev.html

credits
released 04 February 2011
Recorded by Alexandr Vatagin
Produced by Tupolev and Martin Siewert
Mixed and Mastered at Garnison 7
Artwork by Sven Swift

Feedback:

vital weekly(nl):
A quartet from Vienna that started in 2002, being Peter Holy (piano), Alexandr Vatagin (bass, cello) Lukas Scholler (electronics) and David Schweighart (drums). Several years ago they debuted with 'Memories of Bjorn Bolssen', to be followed now by their second one. I don't know their first one, but from what I understand they changed things considerably. Listening to their second release, I can say that Tupolev is a very interesting unit and certainly a name to watch. Intriguing music, that sounds accessible and familiar, but at the same time strange things happen. The thoroughly constructed pieces have piano as the dominant instrument. Around a strong nucleus, there music is intelligent and warm at the same time. Accelerating at one moment, calming down at another. Rhythmically complex. 'Towers of Sparks 1' has the most intriguing break I heard for a long time. After a piano-dominated melodic intro, the music crashes into silence, and abstract sounds emerge from this silence subsequently. Near the end the noisy intermezzo disappears and the piano sets in again. A very strange piece. Mysterious but it works. The music is somewhere in between jazz, classical, noise and rock but cannot be reduced to any of these styles or genres. But what is more important, this music has a clear identity of its own whatever label you want to put on it. Hot stuff. Keep alert

de:bug(de):
Ist es Jazz? Traditioneller gar? Tupolev aus Wien verwirren auf ihrem zweiten Album mit vermeintlich einfachen Mitteln die Hörer. Sie spielen Lieder ihne Worte im Jazzarrangement, das immer wieder zwischen Rock und Neuer Musik zu changieren scheint. Das alles klingt zugänglich, aber in den scheinbar unendichen Melodien, kann man schon mal die Übersicht verlieren, rhythmische Vertracktheiten gehören ebenso zum Tagesgeschäft. Und dann ist da noch die Elektronik, eher Geräusch als Ton, das wie eine unterschwellige Störfrequenz daher kommt, diskret, doch irritierend, besonders als Kontrast zum komplexen Wohlklang der ansonsten akustischen Besetzung. Sehr feinsinnige Vexierspiele mit doppeltem Boden.

intro(de):
Junge Könner aus Wien mit Jazz zwischen alter Schule und freier Sinnlichkeit. Nicht manieriert oder Lounge-bräsig, dafür visionär und wahnsinnig überzeugend.

Rumore(ita):
Al violoncello nell'album c'e il virtuoso Alexandr Vatagin, membro del quartetto viennese Tupolev(piano, basso/violoncelle, batteria, elettronica) che dopo un esordio piu legato a stilemi post-rock, volta pagina in "Towers of Sparks" proponendo un dinamico jazz modernista appena sporcato da fennesziane intrusioni digital-noise. A risaltare e la perizia tecnica dei musicisti e l'incontro a tratti incongruo di struggenti melodie e complessi avvitamenti strumentali. La breve prova(28') non difetta ne di originalita ne di un accattivante apertura verso un pubblico trasversale.

Gonzo(be):
"een alleraardigst plaatje" omschreef(dvv), onze recensent van dienst, het debuut van dit Oostenrijkse kwartet. Ik glimlach minzaam als ik halfweg de plaat op zoek ben naar de richting, naar de merknaam waaronder Tupolev schuilgaat. Vroege Oost-Europese jazz en avant-garde klassieke muziek zijn voor de hand liggende referenties, maar ze deugen niet volledig, daarvoor is hub klankwereld te hybride, te wijds, is hun muziek teveel geimproviseerd, maar wel het soort complexe improvisatie dat weet welke richting ze uit wil, vaak een zeldzaamheid in deze middens. Ik herken in het drumspel van David Schweighart een verwijzing naar het meesterschap van Martin Brandlmayr, de drummer van Radian, een groep uit hun thuisstad Wenen waar Tupolev de mosterd haalde. Ik schrap het adjectief "al-leraardigst", denk er even over na om "interessant" te gebruiken, maar hou het bij het spaarzame "voor de fans". Ik beken, vandaag ben ik een stuk minder creatief dan Tupolev.

A2(cz):
Za poněkud těžkotonážním názvem uskupení Tupolev se skrývá odlehčená a moderní hudba. Ve Vídni usazené kvarteto na své druhé dlouhohrající desce nabízí komorní verzi dnes tolik protěžovaného post-rocku. Pomocí klasických nástrojů, jakými jsou piano nebo cello, vytvářejí téměř rockově znějící kompozice plné vnitřní dynamiky. Písně jsou tu a tam rozrušovány a napadány drobnými elektronickými šumy a ruchy. Drobné narušování klasické písňové skladby dodává její struktuře další rozměr. Ku příkladu v úvodní Its zazní zvláštní klokotavý zvuk, jenž v souhře s pianem působí mimozemsky a při tom harmonicky. Na celkové stopáži alba dominuje eponymní triptych Towers of Sparks (1-3), který graduje a utichá v nekonečných etapách. Deset minut trvající titulní opus by se mohl klidně objevit v Kubrickově Vesmírné odysee, svou neuchopitelností věrně kopíruje atmosféru filmu. Společným rysem všech skladeb je jakási kulminace pomalých a rychlých temp. Skladby se nevyvíjejí kontinuálně, ale neustále se přelévají v jednotlivou hmotu kterou formuje hráčská intuice. Svou náladou a citem pro detail Towers of Sparks evokuje práci zvukového perfekcionalisty Johna McEntirea, potažmo zvuk jeho domovských Gastr Del Sol. Vycizelovaný zvuk nahrávek přináší každým dalším poslechem nový posluchačský zážitek a potěšení. Úhrnem platí pro obě výše zmiňované skupiny: promyšlená hudba pro vnímavé a náročné posluchače.

credits

released 04 February 2011

tags

license

all rights reserved

feeds

feeds for this album, this artist